Když politické strany ohrožují demokracii

Diskuse o zkorumpovaných politicích, kteří nám „demokraticky“ vládnou, protože jsme je v dobré víře demokraticky zvolili, často končí povzdechem: lepší podobu demokracie zatím nikdo nevymyslel. Mám proto kacířský návrh: co kdybychom se o to přece jen pokusili?

Zkusím popsat, co mi na naší demokracii, založené na soutěžení politických stran, nejvíce vadí. Určitě všechny nedostatky systému a jeho parazitů zdaleka nevyčerpám a mnohý ze čtenářů tohoto článku mě snadno doplní. Mohlo by to ale být dobré východisko, jak vymyslet něco lepšího a přitom pořád ještě demokratického.

Začnu třeba téměř absolutní poslaneckou či senátorskou imunitou „volených zástupců lidu“. Takový mechanismus chrání doživotně darebáky s imunitou před spravedlivým soudem a odsouzením. Vadí mi i celý systém soutěžení politických stran, propojený s praxí přidělování dobře zavedených a naplněných koryt a korýtek.

Navzdory ideálům se v dnešní době díky tomuto systému právě členové partajních grémií a sekretariátů stali víceméně samozvanou elitou. Když volič dává svůj hlas třeba ODS, zároveň straně dává bianko šek, aby  si rozhodla, ke kterému korytu toho kterého svého člena pustí. Volič volí poslance nebo senátora, jenže vývoj státu a personální obsazení výkonné moci už v žádném případě na další dlouhé roky neovlivní. Pak se diví, že vrcholné funkce obsazují až na vzácné výjimky odborně naprosto průměrní lidé, morálně často i podprůměrní.

Jeden příklad za všechny je z Ostravy, která mimo jiné proslula katastrofálním životním prostředím (průměrně osmdesát až devadesát dní v roce je tady nadlimitní množství polétavého prachu vážně a léta to nikoho z vládnoucích politiků netrápilo. Nebylo to třeba tím, že zatímco odborník na životní prostředí byl pověřen řízením investic, do křesla náměstka odpovědného za životního prostředí dosedl člověk bez odborné kvalifikace?

Pokud voliči po kratší či delší době zjistí, že jimi zvolený člen parlamentu nebo zastupitel na kraji či v obci je líný tlučhuba, úplatná manipulovatelná loutka, v nejhorším případě mafián, nemají sebemenší šanci takového člověka odvolat, i kdyby se jich s obdobným přáním sešlo sebevíc. Dokonce i kdyby získali díky soukromému pátraní důkazy o jejich prohnilosti. Nemohou totiž spoléhat, že dotyční politici budou obviněni, natož nezávislým soudem odsouzeni. Musejí jen trpělivě čekat do dalších voleb, a nebo se na všechno vykašlat, což bývá častější případ. A pokud takového politika nakonec s velkým úsilím při volbách vykroužkují (protože alternativ volit jinou než tu svoji tradiční partaj mnoho nemají), brzy po volbách zjistí, že onen člověk dostal od své strany trafiku, případně někde v pozadí tahá za mocenské nitky.

Politikům chybí úcta k zákonům

Moc vládnoucích politických stran je ve společnosti totální, až by se chtělo napsat totalitní. Jejich šéfové a na ně napojené osoby v pozadí rozhodují ve společnosti prakticky o všem podstatném. Že máme zákony? Že je tady politická opozice v podobě partají, které v boji o moc neuspěly?

Stačí se podívat na praxi schvalování zákonů prosazovaných současnou mocenskou elitou. A jakou dávají zákony oporu při potírání korupce a klientelismu? Velmi slabou. Volání po opatřeních, která by zvýšila vymahatelnost práva naráží u aktuálních politických vládců na bariéru lhostejnosti a respekt k zákonu neplatí vždy a pro každého.

Nadějí téhle nemocné společnosti jsou lidé, kteří se snaží navzdory rozbujelého partajnictví budovat občanskou společnost. Jejich možnosti jsou ale zatím velice omezené.

Co s tím? Jak změnit poměry, aby zkorumpované politické strany neměly takovou moc nad správou veřejných věcí? Abychom se dočkali toho, že stát budou spravovat odborníci a ne diletanti se stranickými knížkami v kapse a politici v pozicích nejvyšších státních úředníků budou ctít zákon a přestanou ho ohýbat podle svých potřeb.

Každá rada dobrá

Pro začátek bych doporučil zrušit imunitu volených zákonodárců a hledat způsoby, jak zrovnoprávnit v demokratických volbách politické strany a občanská sdružení. Také bych přivítal, aby ministry či náměstky byli renomovaní odborníci, pokud možno bez stranické příslušnosti, kteří by realizovali společenský program sestavený na základě konsensu demokratických politických a společenských seskupení nejúspěšnějších ve svobodných volbách. Také se současnou neodvolatelností volených zástupců by bylo třeba něco udělat… A tažení na všech frontách proti korupci a klientelismu by mělo všechna taková opaření doprovázet, možná jim i předcházet.

Určitě nebude snadné něco se současnými politiky měnit, ostatně na rčení o kaprech, kteří si sotva vypustí rybník, v parlamentní praxi došlo už mnohokrát.

Máte další konstruktivní nápady co a jak změnit? Sem s nimi. A pokud máte někdo pocit, že to všechno je jen naivní plkání, potom vězte, že si (zřejmě nejen my v Česku) pod vedením bohorovných, namyšlených a často chamtivých vůdců do budoucna zaděláváme na pořádné problémy. Už teď je důvěra v demokratický systém a jeho instituce v tomhle státě dost pošramocená. Nedej Bože, aby nás v budoucnosti vážná ekonomická či ekologická krize zahnala do kouta. Naše zprofanovaná demokracie by stěží takový náraz přečkala. Ostatně lidí, kteří si myslí, že lepší než celá demokracie je silný vůdce, který za nás všechno vyřeší, je pořád víc. Předejděme takovému vývoji dříve než bude pozdě.