Kdo nekácí, není Čech

Situace kolem kácení v Národním parku Šumava je zpolitizovaná, tvrdí jeho ředitel a zastánce kácení Jan Stráský. Lze se jen dohadovat, jak to přesně myslí. Když pomineme Stranu zelených, jejíž názory na šumavské dřevorubecké manévry jsou nepochybné, zastánce i odpůrce kácení najdeme napříč všemi politickými stranami.

Spíše než o konflikt politický jde v tomto případě o střet dvou pohledů na svět, v tomto případě především na přírodu, jako jeho základ.

Lidé, kteří vnímají přírodu jako prostředí, ve kterém jsme hosty a měli bychom se podle toho chovat, nesouhlasí s jejím plundrováním a devastací. Domnívají se, že jsme povinni dělat vše pro zachování její rozmanitosti, chránit ji pro příští generace. Jejich přesvědčení připadá mnohým jako idealistické a naivní. Pokud se rozhodnou dát svůj názor najevo konkrétním činem, třeba v těchto dnech blokádou chráněného území Šumavy před pilami dřevorubců, jsou oznámkováni lidmi z druhé strany pomyslné barikády jako ekoteroristé.

Zastánce kácení v bezzásahových zónách lze charakterizovat, jako lidi, pro které je příroda, ostatně jako celý svět kolem, materií, která má být přednostně použita k růstu jejich materiálního blahobytu. Je třeba ji přetvořit a využít k vlastním potřebám, vytěžit z ní maximum k vlastnímu prospěchu. Na co nám jsou nějací živočichové, ze kterých stejně není užitek, myslí si, nebo to říkají úplně otevřeně. Žába přece není víc než člověk, dodávají a už tuhle úžasnou myšlenku píšou na transparent pro demonstraci před ministerstvem životního prostředí… Jiný názor je pro ně nepřijatelný, protože odporuje jejich ryze materialistickému a zároveň antropocentrickému pohledu na svět.

Spor o Šumavu rozhodně není zpolitizovaný, i když se politici různých stran tématu rádi chopili a zkoušejí, zda by z něho nešel vytlouct nějaký politický kapitál. Jak už to ale u témat týkajících se ochrany přírody bývá, mezi příznivci kácení opět převládají lidé pravicového konzervativního smýšlení. Ostatně i texty blogerů na blogu iDNES tento trend potvrzují. Vždycky mě to překvapí, protože bych očekával, že právě lidé vyznávající tradiční hodnoty budou mít k přírodě jiný než kořistnický vztah.

Příznivci kácení tvrdí, že v boji s broukem je třeba přírodě pomoci, protože si sama nepomůže. Tím pozoruhodnější jsou poslední informace ze Šumavy. Podle nich si příroda kupodivu s přemnoženým kůrovcem nakonec poradí. Brouka totiž kvůli chladnému a vlhkému počasí, které momentálně panuje, začaly hubit viry, plísně a houby. Správa národního parku proto v některých lokalitách přerušila do pondělí těžbu a jak uvádí náměstek ředitele šumavského národního parku Jiří Mánek, „o dalším postupu se rozhodne až po vyhodnocení situace“.

Člověka napadne – konec dobrý, všechno dobré… Tak to ale nefunguje. Dokud nebudou stanovena nezpochybnitelná pravidla, aby si lidé poroučející větru a dešti nemohli vykládat zákony po svém, můžeme se pod různými záminkami dočkat na Šumavě i jinde dalších nájezdů proti zbytkům chráněné přírody.