Teď už ministru Drábkovi rozumím aneb Politici na dně

Konečně jsem pochopil proč ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek nepovažuje za divné, když pošle zametat ulice vysokoškolsky vzdělaného člověka, který je dva měsíce bez práce. Tvrdí totiž, že podobné práce rozhodně nemohou snížit jeho prestiž. On sám by prý klidně šel jako nezaměstnaný uklízet třeba i odpadky.

Oči mi otevřel až průzkum veřejného mínění, zveřejněný v pondělí. Centrum pro průzkum veřejného mínění (CVVM) zkoumalo, jaká je v Česku prestiž jednotlivých povolání a zjistilo, že politiky Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR lidé zařadili v žebříčku šestadvaceti profesí až za uklízečky. Češi si zkrátka víc váží uklízeček, truhlářů nebo zemědělců než placených straníků dolní komory parlamentu. A třetí od konce skončili ministři. Kdo by se tedy divil Drábkovým názorům, když prestiž jeho zaměstnání je s uklizečkami (při vší úctě k uklizečkám) v očích spoluobčanů prakticky totožná.

Mimochodem pokles také zaznamenala profese novinářů, kteří oproti předešlému průzkumu klesli o osm míst, hůře na tom jsou také profesionální sportovci a starostové.

Po loňské a letošní sérii ostudných příběhů našich vrcholových politiků mě sešup jejich prestiže v očích českého občana a voliče nepřekvapuje. Spíše by mě zajímalo, jestli zpytují svědomí a zda je alespoň trochu znepokojuje pomyšlení, že docela velké procento jejich spoluobčanů by si při setkání s nimi (pokud by jim nebránilo dobré vychování) docela s chutí odplivlo.