Naše „úžasná doba“ v sobě skrývá noční můry

Titulek svého posledního článečku "Žijeme v úžasné době" jsem skutečně myslel spíše ironicky. Tímhle přiznáním reaguji na diskusní poznámku jednoho z jeho čtenářů. Zároveň dodávám: Skutečně žijeme (a to bez ironie) v úžasné době.

Nikdy jsme se u nás i jinde v Evropě neměli tak dobře jako v posledních desetiletích. Nehrozí nám hladomory ani války (zatím), žijeme v relativně svobodné společnosti. A pokud si posteskneme nad morální bídou dnešního světa, v němž jsme nestále konfrontování s násilím fyzickým i psychickým, kdy stále častěji vyhrává zlo nad dobrem, musíme připustit, že takový byl svět co paměť lidstva sahá.

Máme tedy vůbec právo si stěžovat? Mám obavy, že současný materiální blahobyt i demokratické svobody, kterých si můžeme užívat, jsou křehčí než jsme často ochotni si připustit. Jakoby bylo mezi námi stále přítomno skryté zlo, čekající na svoji příležitost. Jsme moc zahledění do svého světa v němž se zdaleka neřídíme vlastní vůlí. Jsme manipulováni producenty a propagátory nejrůznějších pseudopotřeb, bez nichž se prý nemůžeme obejít!

Právě tenhle neustálý tlak materiálního světa nás přitom zbavuje skutečné svobody. A je to pořád horší. Kdo je bohatý, touží po ještě větším majetku, kdo je chudší, trpí hanbou za svou domnělou bídu. A mocní? Kdo by ve světě, kde hmotné statky jsou rozhodujícím měřítkem úspěšnosti, odolal vábení využít moc k rozmnožení svého bohatství?! A od nás se očekává bezvýhradná víra, že nás kdosi prozřetelný vede ke štěstí. Hrajme bez reptání svoje role „svobodných“ a vděčných občanů a odměnou nám budiž iluze blahobytu a pocitu sucha a bezpečí.

A tady si dovolím obhájit ironický podtext svého titulkového tvrzení, že „žijeme v úžasné době“. Pokud se vděčně spokojíme jen s pocitem „sucha a bezpečí“ a nebudeme vyžadovat, aby naše věci veřejné spravovali moudří a čestní lidé místo lidí chtivých, chamtivých a nezřídka i hloupých, pak si zaděláváme na průšvih. Tenhle svět rozhodně nemá „sucho a bezpečí“ předplaceno ani na příštích deset let, natož natrvalo. Rozhodně ne pro velkou většinu populace. A lidé, kteří se skrze politiku cpou do rolí vůdců, ať už u nás nebo i jinde ve světě, ve mně moc naděje na lepší zítřky nevyvolávají. Častěji spíše lehké mrazení v zádech. Ale tak už to dnes chodí a stačí málo a „úžasná doba“ se snadno změní v noční můru. Vlastně, pro mnohé se v ní už změnila.